Půl roku na cestě

Je to téměř půl roku, co jsem na cestě.

Moje představa o tom, jak bude tenhle čas probíhat je naprosto jinde, než je realita.
Začalo to tím, když jsem sem letěla. Myslela jsem si, že budu doma nejdýl za 6 měsíců.
6 měsíců je to prakticky teď a domů se ještě vážně nechystám.
Stejně tak to je s mojí představou o příšerným stejskání.
Není a nebylo to zase tak příšerný :D.

Jsem ten typ holky, co nemá rád děti a když už, tak jen od blízkých, půjčený a na chvíli.
Nikdy jsem netoužila v minulosti po manželovi, pěti dětech a spořádaným rodinným životě s kariérou.
Jsem teď tady a je mi dobře.

Jela jsem taky trochu proto, že jsem čekala, že tohle všechno přijde, že mi třeba tahle cesta otevře oči, že budu chtít těch pět dětí, manžela a stereotypní práci.
Čekala jsem asi nějaký osvícení tím, že budu dlouho sama.
Sama tady ve finále jsem a nejsem.

Jasně, osvícení přišlo.
Třeba v tom, že vozit vajíčka na motorce na silnicích Jižní Ameriky není úplně dobrej nápad.
Že i v Jižní Americe pro sebe můžu nakupovat oblečení v dětských odděleních.
Že jsem se ještě nevrátila a už chci zase někam jet.
Pak taky to, že to vlastně není vůbec špatný nechodit do práce.
(Bylo za tím teda hooodně práce, abych si tenhle výlet mohla dovolit).

Dobře, teďka bez humoru. Pořád žádnýho uřvanýho smrada nechci, a když se mi naskytne situace vidět někoho hádajícího se (nějakej ten pár) na ulici, jsem taky ráda, že cestuju sama.
Žádný velký osvícení, nebo změna v tomhle ohledu prostě nepřišla a nejspíš už v dalším čtvrt roce ani nepříjde.

Nechtěla jsem tímhle blogem někomu cestování vnucovat, nabízet, podbízet ani nic podobnýho, jen informovat a ukazovat, ale já prostě musím!

I přes tohle všechno prozření a neprozření jsem strašně ráda, že jsem tady.

Tolikrát jsem před cestou a i při cestě slyšela, že je něco nemožný a že to prostě nejde.
Teď?
„Ukaž mi co nejde, ukážu ti jak.“
Cesta mi ukázala strašnou spoustu dalších rozdílů.
Nádhery, hnusu, štěstí, neštěstí, bohatství, chudoby a hlavně strašný množství lásky ze všech sran!
Měla jsem totiž tu strašnou alergii na lidi, než jsem sem jela.
Připomněla mi, že předsudky a pomluvy jsou vážně jen předsudky a pomluvy.
Víte, ona nemusí například Lima být tak nebezpečná jak se o ni povídá a třeba Island tak bezpečnej.
Všechno je to o lidech a o tom, jak se na to a na ně díváme.
Naučila mě fungovat s lidma, se kterýma bych normálně fungovat neuměla.
Naučila mě taky fungovat sama se sebou v situacích, o kterých jsem neměla páru, že by mohly přijít.
Ukázala mi, že se všechno může v okamžiku změnit.
Taky že máme luxus v Evropě!
Velkej luxus. A neumíme si ho vážit, umíme jen fňukat a na něco si do nekonečna stěžovat. (Ano, taky jsem to dělávala).

Cestování „na dlouho“ vás taky naučí minimalismu – tomu opravdovýmu.
Naučí vás to si vážit úplně všeho – že neprší, že je teplo, že máte kde spát, že se na vás denně usměje několik lidí.
Že je svět nejkrásnější místo, protože na vás mává kdekdo z pole. Jen tak. Protože jedete, protože jste v jejich úžasný zemi.

Teď skočím nečekaně zase kousek jinam.
Chtěla jsem psát článek.
Článek o tom, jak to je s mým „doma“.
Jednu z nejcennějších zkušeností, co mi tahle cesta dala je ta, že když chcete poznat, kdo je opravdu váš kamarád, jeďte!
Na dlouho – čas sám ukaže .
Teď to myslím neskutečně pozitivně no a samozřejmě i negativně, ale jsem neuvěřitelně ráda za to, že vím, na koho se můžu strašně těšit a na koho se už nemusím nikdy víc usmát.
Cesta jen nezavírá oči těm fejkovejm kamarádům. Zároveň taky může otevřít oči rodině!
K tomuhle nemám asi co říct, jen „Děkuju mami!“.
Myslím si, že jsme si nebyly nikdy blíž než teď a vlastně jsme nikdy nebyly od sebe takhle dlouho a takhle daleko.
A ještě něco, úplně cizí lidi pro vás kolikrát udělají miliardakrát víc, než ty, o kterých jste si mysleli, že jsou ty nejbližší a vždycky pomůžou!
Celkově mě tohle všechno dalo vlastně tak strašně moc, že mi je úplně jedno, že v nitru sebe jsem pořád stejná, protože prostě nebylo co měnit a takhle to je nejspíš správně.
To co mi ta cesta má dát mi celou dobu dává, není potřeba nic hledat.

Děkuju!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this:
search previous next tag category expand menu location phone mail time cart zoom edit close