Jak jsem se (na)učila surfovat

Surfování je sen mnoha lidí.

Já jsem měla tu možnost poprvé surfovat v Indonésii na Bali.

Přestava je samozřejmě úplně jiná než realita. Ne, opravdu si nepůjčíte to malý prkýnko a nejdete jezdit. Začíná se vždycky na longboardu – což je prkno jako kráva, který musíte v nejlepší případě nést na hlavě, protože ho nejste schopný chytit „pod paži“ jak je to v telce s těma malejma prknama. Pokud máte ruce jako chobotnice, tak to možná pod tu paži narevete. Ono to je vlastně úplně jedno, protože téměř všude na pobřeží fouká a to obrovský prkno s váma začne lítat do všech stran :D.

Jo, vážně jedna z nejtěžších věcí pro začátečníky je ta, dopravit to prkno někde z „půjčovny“ do moře. Člověk je už vyřízenej jen z toho, že to prkno dotáhnul na místo určení.

Jako další bod mi nepřišlo nejtežší se začít stavět, nebo pádlovat, aby se to prkno s vlnou rozpohybovalo. Nejtěžší je se s tím prknem pohybovat proti vlnám – za ty vlny a skrz ně. Mám něco přes 150 cm, ale myslím si, že tohle je „problém“ i pro vyšší lidi.

Každopádně i tak (pokud na to máte trpělivost a fyzičku) se do toho zamilujete.

Takže už víte, že jsem začala na Bali. Potom jsem nevěděla kde nějaký takovýhle super místo najít v Evropě, tak jsem začala googlit.

Takový ty „TOP“ evropský místa jsou Portugalsko a Španělsko. Tak jsem si koupila letenku do Porta do Portugalského Algarve a zamilovala jsem se ještě víc.

Za mě nejvíc krásný pláže a ještě surfařský. Krásný vlny, moho půjčoven a i surfařských škol. No byla jsem relativně za hvezdu mezi grupou úplných začátečníků s instruktorama kolem mě. Pravda ale byla ta, že jsem byla pořád ráda za to, že stojím a jedu rovně – na longboardu. Tak jsem tam párkrát potrénovala a zase jsem na surfu přes rok a půl nestála.

Až tady v Jižní Americe potom, co jsem se z Chile a Bolívie prosoukala na sever Peru do Mancory.

Vzala jsem si longboard a poslušně přes hodinu čekala na jediný 4 vlny co šly chytit – z toho jsem chytla 2.

Pak jsem se přesunula do Ekvádorské Montanity a to už je jinej level. Jsou tady nádherný „pravidelný“ vlny a člověk vážně nemusí na nic čekat. Vlny jsou tu každej den a celý dny.

Prostě se musím pochlubit! Přesedlala jsem na o dvě čísla menší prkno – takový to, co se dá vzít pod paži. Všichni mě strašili, že je to nohem těžší, a že je téměř bez šance se na něm postavit, když je člověk naučenej na longboard na kterým je milionkrát jednodušší se zvednout.

Ano, je to z velké části pravda. Každopádně hned ten první den jsem si sjela několik vln. Takže jsem úplně nejšťastnější na celým světě! I přesto, že tady v červenci není sluníčko a bůhví jaký teplo, tak je to vážně super!

Jo a málem jsem se v Portugalsku utopila, byla jsem tak minutu bez dechu a pochopila jsem ty filmy, jak ty poloutopený lidi vypuštěj vodu z pusy. Fakt to tak funguje. Po tomhle zážitku jsem jen seděla a rozdejchávala – půl hodiny, než jsem šla jezdit znova.

Co z toho plyne za ponaučení? I přesto, že máte třeba kontaktní čočky jako já, je lepší vážně nejdřív otevřít oči potom co podjedete vlnu, pak vydechnout a znova se nadechnout. Oni některý ty vlny nejsou tak pravidelný a zrádně za sebou můžou bejt dvě. Ne, opravdu jsem ji neslyšela, protože se ještě nezačala lámat.

Takže bacha a určitě to zkuste! Je to jeden z nejlěpších sportů co jsem kdy mohla vyzkoušet a z 80% padáte do měkkýho! 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this:
search previous next tag category expand menu location phone mail time cart zoom edit close